Blog

výběr kategorie
Kupujete ojeté auto?
Radim, 4. únor 2010, 19:01
Kategorie: Tipy & Testy

Ani já jsem neušel lákadlu pořídit si vůz, a protože nové auto na úrovni je pro mne přece jen v souvislostech s dalšími závazky momentálně nedostižný luxus, rozhodl jsem se pro vůz přiměřeně ojetý. Doba se mění, mění se i okolnosti a možnosti, kromě univerzálních zásad nepodléhajících času se při komisním nákupu objevily i možnosti, které dřív neexistovaly. Svoji praktickou zkušenost teď mohu zúročit v blogu a pokud jí snad nikoho neohromím, alespoň článkem ukojím svou grafomanskou úchylku.

Když se budeme bavit o nákupu ojetého auta, asi nejlepší možností je koupit od známého, od někoho, ke komu můžeme mít důvěru, anebo koho aspoň trochu známe. Což není vůbec nic nového, stejně jako doporučení, aby si kupující vzal s sebou někoho od fochu, kdo autům rozumí.

Když to nejde a musíme koupit od cizího, anebo z bazaru, měli bychom se i sami snažit co nejvíc minimalizovat rizika, která koupě ojetiny přináší. A že jich je… Problémy lze rozdělit na dvě základní kategorie: a) technické vady, b) právní vady.


a) Technický stav a jeho specifika závisí už na našem prvotním výběru tovární značky a typu auta. Ne všechny vozy jsou v průběhu času stejně spolehlivé a vyplatí se volit ty, u nichž není předpoklad častých závad. Jistým ukazatelem spolehlivosti může být výstup z databáze německé obdoby STK, tzv. TÜV testy . Jednotlivé reporty jsou řazeny podle roku vydání a stáří aut, procentuálně shrnují výskyt vážnějších závad minimálně ze vzorku 500 automobilů téhož typu.

Jakmile si vybereme svého favorita (tedy ne zrovna nutně toho škodováckého ;), je dobré prověřit si volbu na internetu – zadat do vyhledávače značku a typ vozu spolu s frází „test“, „recenze“, „zkušenost“, „závady“, apod.. Takto získané údaje jsou samozřejmě značně subjektivní, ale jestliže se bude často vyskytovat dejme tomu informace, že motor 2.2 TDI z výbavy tohoto modelu vozu je konkrétně v nějakém ohledu poruchový, jistě bude stát za úvahu se mu vyhnout.

Od roku 2009 je třeba počítat s dalším faktorem, který může podstatně prodražit nákup zejména starších automobilů. Tím je plnění emisních norem EURO. Pokud vůz neplní žádnou z norem Euro, musí nový majitel při registraci auta zaplatit ekologický poplatek 10.000,– Kč, což v případě značně postarších aut vzhledem k jejich nízkým kupním cenám může činit velmi podstatnou část pořizovacích nákladů.

Zda a jakou automobil plní normu se lze dozvědět z Technického průkazu, kde je však uveden údaj, který je nejprve třeba ke konkrétní normě přiřadit.

neplní EURO 1 EURO 2 EURO 3
R 15.02 R 83.02 B,C R 83–03 B,C R 83.05A
R 15.03 91/441 R 83–04 B,C 98/69A
R 15.04 93/59 94/12 1999/102A
R 83.00   96/44 2001/1A
R 83.01 B,C   96/69 2001/100A
89/458   98/77 2002/80A
      2003/76A
      2006/96A
10.000,– Kč 5.000,– Kč 3.000,– Kč bez poplatku

Může se stát, že v TP nebude údaj o emisní normě uveden. Ani pak není vše ztraceno, jen je třeba požádat o vyhotovení posudku o plnění ekologických norem k dotyčnému vozidlu.

Máme-li vybráno, nastal čas porozhlédnout se, co okolní svět aktuálně nabízí. Asi nejrozsáhlejší databází zahrnující nabídku mnoha a mnoha autobazarů, je inzertní motoristický portál Tipcar.cz , pomocí filtru lze nalézt téměř přesně to, co bychom si představovali. Mnohé bazary mají na stránce odkaz na vlastní www, v případě zájmu o konkrétní automobil je dobré odkaz použít, protože přímo na stránkách prodejce můžeme nalézt aktualizované informace, což se zejména týká cenové nabídky a dostupnosti. Můžeme samozřejmě také nazdařbůh nožmo oběhnout okolní autobazary, ovšem pak je úspěch vázán na štěstí, které asi příliš neovlivníme.

Ještě než se vypravíme prohlédnout si konkrétní vůz někam pár desítek až stovek kilometrů daleko, můžeme udělat jednu velmi podstatnou věc a to pokusit se ověřit technické i právní aspekty vybraného vozu na dálku. Společnost CEBIA, spol s.r.o. nabízí právnickým i fyzickým osobám službu zvanou Autotracer , jejímž prostřednictvím je možné se dobrat sice dílčích, avšak mnohdy dost cenných informací nejen o historii toho konkrétního vozidla. Společnost Cebia sbírá data z STK a značkových servisů a formou zmíněné placené služby pak informace zájemcům poskytuje. K tomu, aby bylo možné vozidlo prověřit, musíme znát jeho nejpodstatnější identifikační údaj – VIN. Z mé zkušenosti žádný z bazarů VIN vozu dopředu poskytnout neodmítl, ať už mailem nebo telefonicky. Po zadání VIN kódu do aplikace Autotraceru si nejprve zdarma můžeme prohlédnout, kolik informací a jakého druhu můžeme o vozidle ze systému získat a na základě toho se rozhodnout, zda si přístup k informacím zaplatit. Cena za prověření jednoho vozu činila v době vydání článku 498,– Kč vč. DPH, po úhradě klient získá „kupón“ s číselným kódem, po jehož zadání do aplikace Autotracer se dostupné údaje zpřístupní. Kód je platný pro opakovaný přístup po dobu 30 dní, avšak, jak bylo řečeno, pouze pro konkrétní vozidlo. Autotracer nabízí jednak popis typu vozu (na základě částečného rozkódování VIN se obvykle značka a typ automaticky doplní) a popis vozidla s uvedením, kde na autě fyzicky nalezneme VIN kód, jak je proveden a jak je díl, na němž je vyražen, připojen k ostatním částem vozu, jak vypadá typový štítek, kde a jak je umístěn a co obsahuje. Vše je důležité pro ověření, zda nebylo s identifikačními prvky vozidla podvodně manipulováno (přeražení, záměna, výměna celého dílu s prvkem z jiného vozidla..). Především pak Autotracer nabídne dostupné záznamy z historie vozidla.

Ověříme si zde:

  • rok a měsíc výroby – cca až 25% ojetin je účelově „omlazeno“ kvůli lepší prodejnosti
  • zda automobil není v evidenci zcizených vozidel v ČR a na Slovensku (prověření v zahraničí je individuální a podstatně „mastnější“)
  • zda na něm neváznou pohledávky leasingových společností (těch jsou údajně stovky, Autotracer eviduje stav k nejfrekvento­vanějším 19 leasingovkám)
  • výčet servisních úkonů – jen v provedení značkových servisů, jestliže údaje Cebii poskytnou
  • výpis stavu tachometru a průběh ve spojitém grafu, což je podstatné pro odhad pravděpodobnosti, že s tachometrem nebylo podvodně manipulováno – „stočené“ tachometry má údajně až polovina aut na trhu ojetin.

Autotracer není všemocný, někdy nabídne příliš málo nebo dokonce žádné hodnoty, většinou však určitou orientaci poskytne. Já jsem se setkal s jedním ukázkovým případem, kdy graf vývoje tachometru vcelku jednoznačně ukazoval na podvodnou manipulaci:

Oproti tomu výpis stavu tachometru u vozu, který jsem nakonec zakoupil, vypadá takto:

Na osmileté stáří vozu je zde absolutní hodnota najetých kilometrů dost nepravděpodobně nízká, v průměru by měla činit okolo 120.000 km. Podíváme-li se však blíže, zjistíme, že během prvních třech a půl let provozu, kdy stav tachometru není evidován (STK data nepořizovala, ev. neposkytovala), by bylo najeto v průměru obvyklých 15.000 km ročně. V roce 2005 byl podle TP proveden převod na jiného majitele a počet najetých kilometrů zlomově klesá, avšak dále hodnoty takřka konstantně narůstají, což znamená, že i kdyby by bylo s tachometrem jednorázově manipulováno, nebylo by pravděpodobně možné zfalšovat stav v takové míře, jakou prozrazuje první graf, pakliže by tachometr nebyl stáčen průběžně před každou STK, což příliš pravděpodobné není. Interpretace dat z Autotraceru ve spojení s údaji v TP a v servisní knížce zcela jistě orientační vypovídací schopnost o historii vozidla mají a službu mohu jen doporučit.

Tip: potřebujete-li si stav vozidla ověřit v reálném čase, např. na místě při prohlídce v autobazaru, lze kupón uhradit pomocí on-line platby platební kartou, jestliže to vaše karta umožňuje. Postačí mít „přítele“ na telefonu, který přes PC platbu provede a zjištěné informace o stavu vozidla předá.

Servisní knížka, zápis (protokol) o technickém stavu vozidla samy o sobě žádnou záruku dobrého stavu auta nedávají. Servisní knížky se falšují téměř stejně často jako stav tachometru, v praxi záleželo na vlastníkovi, co si do servisky nechal napsat. V souvislosti s dalšími informacemi však servisní knížka indicií být může.

Skutečný stav vozidla je určitě nejobjektivnějším ukazatelem výhodnosti koupě, leč závěr značně závisí na zkušenostech posuzovatele. Odborníci se shodují, že ani tak nezáleží na najetých kilometrech, jako na způsobu, s jakým bylo s vozidlem zacházeno. Diference 50.000 km je oproti tomuto faktoru zcela zanedbatelná a mnozí uvádějí, že i udržovaný vůz s najetými 200.000 kilometry může být při dobrém zacházení v daleko lepší kondici než automobil s polovičním proběhem. Skutečným postrachem jsou v tomto směru firemní vozy, které mívají „nalítáno“ skutečně hodně, přičemž je nikdo nešetří, pomineme-li úspory na údržbě.. V tomto smyslu je dost ošemetné kupovat často služebně užívané modely, v našich poměrech zejména Škodovky a kombi verze jakékoliv značky.

Velmi dobrou příručkou udělující rady, na co se zaměřit při posuzování stavu vozidla, je brožura Sdružení SOVA (Sdružení pro ochranu vlastníků automobilů).

Prohlášení bazaristů je vždy nutné brát s patřičnou rezervou. Bazarista chce pro sebe výhodně prodat a prodat to chce vám. Jestliže vám tedy účelně přímo neposkytne mylné informace, což ho pak šlechtí, pak alespoň není v jeho zájmu, aby vám dobrovolně sděloval okolnosti, které by bránily businessu. Koneckonců, kolik aut za život koupíte? Sám jsem se setkal s bazaristou, který (v případě stočeného tachometru – viz první graf) tvrdil, že vůz je od jeho dobrého známého a že je stoprocentně OK. Jestliže je tedy opravdu jeho známého, pak ten známý asi moc dobrý nebude, případně nejsou v jiném smyslu moc dobří oba dva ;) Dobrozdáním bazaristů, kteří prodávají auto „svého dobrého známého“ je třeba nevěřit už jen z toho logického důvodu, že dobrý známý chce dobře prodat nejméně stejně tak usilovně, jako jeho přítel bazarista, přičemž zaplatit to máte vy, zatímco bazarista se svým dobrým známým se o vaše peníze rozdělí. Čili výrok „je to mého dobrého známého“ z úst bazaristy útočí na emoce zákazníka, racionálně vzato by měl být přitěžující okolností. Ve druhém případě a jiném autobazaru, kdy nelícovala pravá zadní část karoserie a tmel prozrazoval opravu, bazarista sice netvrdil, že vůz zaručeně není havarován, říkal však, že mu nic takového není známo. Čerstvý tmel už ale vydával za originální úpravu z výroby, ačkoliv v tom případě by tmel musel být pod nástřikem.

b) právní vady – zde bych rovněž odkázal na Sdružení SOVA a jeho už výše zmíněnou brožuru . Aspekty právních komplikací jsou zde názorně vylíčeny včetně konkrétních temně hororových příkladů z praxe, takže slabší povahy by chuť kupovat ojeté auto mohla přejít nadobro.

Dobré je vždy vědět, zda je vozidlo majetkem bazaru, anebo se jedná o komisní prodej, kdy bazar vystupuje pouze v roli zprostředkovatele. Druhý případ je záludnější při řešení sporů, vyskytnou-li se, když se jedná o odpovědnost za skryté vady.

Podstatné je, podle jaké právní normy je sepsána kupní smlouva. Kupní smlouva musí být uzavřena vždy. Může ji požadovat i úředník na odboru dopravy při žádosti o zápis do registru vozidel. Kupní smlouva může být sepsána podle § 588 Občanského zákoníku, nebo podle § 409 Obchodního zákoníku. Obojí je možné, druhý případ je sice obvyklejší mezi podnikatelskými subjekty, ale dohodnou-li se na této úpravě obě smluvní strany, smí podle Obchodního zákoníku kupní smlouvu uzavřít kdokoliv. Mezi oběma způsoby je jeden velký rozdíl. Netýká se odpovědnosti za vady, jak je obecně zažito, ale nabytí vlastnických práv v případě, že auto koupíme od někoho, kdo ve skutečnosti nemá právo ho prodat, protože není jeho vlastníkem. V případě koupě podle Obchodního zákoníku je nabytí vlastnických práv okamžité i v případě koupě věci od nevlastníka, byl-li ze strany kupujícího obchod uskutečněn v dobré víře, t.j. v okamžiku koupě kupujícímu nebyly okolnosti neoprávněnosti prodeje známy. Věc po okamžitém nabytí vlastnických práv nemůže být zabavena ani když se o ni přihlásí původní právoplatný vlastník. Oproti tomu, byla-li kupní smlouva uzavřena podle Občanského zákoníku, v případě koupě od nevlastníka získává kupující vlastnická práva až po tzv. „vydržení“, což znamená po třech letech, během kterých může být bez náhrady vozidlo zabaveno a předáno zpět do vlastnictví právoplatného původního majitele, ačkoliv už za něj kupující někomu jinému řádně zaplatil kupní cenu.

Prodávající nese odpovědnost za skryté vady a to i v případě, že je smlouva uzavírána podle Obchodního zákoníku. To jsou vady, které existovaly v době koupě vozidla a kupující s nimi nebyl seznámen. Záruka na skryté vady je ze zákona v délce 6 měsíců při koupi od fyzické osoby a 24 měsíců při koupi v bazaru. Z důvodu vymezení skrytých vad je dobré věnovat pozornost zápisu (protokolu) o technickém stavu vozidla, podpisem kterého akceptujete uvedený stav. V případě, kdy kupní smlouva obsahuje formulaci, že kupujete auto „tak jak stojí a leží“, je prodávající zcela zbaven odpovědnosti za vady.


Pár dalších poznámek:

Kupní smlouva nenahrazuje TP ani OR, třebaže v ní může být uvedeno, že ano. Dopravní kontrola to asi neuzná. Řídit vozidlo lze jen s kompletními doklady.

To působí jisté komplikace. Pokud totiž původní vlastník půjde vozidlo odhlásit z evidence, potřebuje k tomu Technický průkaz i Osvědčení o registraci. Následně vám obojí předá, abyste vozidlo mohli přihlásit na svém místně příslušném odboru dopravy. Jestliže z nějakého důvodu nemůže být nový vlastník přítomen odhlášení vozidla, bývá mu obvykle TP a OR zaslán poštou, v tom případě však formálně vzato po dobu převzetí dokladů s vozidlem nesmí uskutečnit jízdu.

Nepříjemné také je, jestliže při převodu auta mezi různými registry vozidel měníme registrační značky. K přihlášení vozu je totiž nutné mít už sjednané povinné ručení, které však v tom případě zní na původní registrační značku. Po přihlášení je tedy potřebné navštívit pojišťovnu a žádat změnu údajů.

Smlouvání o cenu funguje, zvláště při platbě v hotovosti. Nezřídka zástupce bazaru slevu sám navrhne. Výjimkou jsou bazaroví giganti typu AAA, Auto ESA, Štěpánek auto, apod., kde o cenách rozhoduje kdosi ve vzdáleném kanclu.

Velké servisy se zákazníky snaží zpracovávat. Bazar Auto ESA se ze mě při on-line chatu, který bych jako způsob komunikace před osobním kontaktem pokládal za naprosto dostačující, snažil vydolovat telefonní číslo a samozřejmě vám zaspamují mail. Používají také nátlakové finty typu „jedna paní si ho ráno byla prohlídnout a moc se jí líbil, takže nevím, jestli ještě večer (zítra, v pondělí) bude volný…“ a nabídne nezávaznou zkušební jízdu, kteroužto je třeba objednat, t.j. hodlá vás dostat to sítí. Jedna paní si byla taky prohlídnout auto, o které jsem se předběžně zajímal já, ale asi si to rozmyslela, protože je v nabídce ještě po třech týdnech. Mně osobně tento styl jednání nevyhovuje a zbytečně mě odpuzuje.

Trošku problémem může být předání dokladů po odhlášení vozidla a vůbec zájem o brzké odhlášení vozidla původním majitelem. Mnozí doporučují uvést do kupní smlouvy za tímto účelem smluvní pokutu za prodlení. Upřímně – moc nevím, jakým monsterprocesem bych ji vymáhal.

Váženými zákazníky jsme do podpisu smlouvy a zaplacení. Pak už jsme – v tom lepším případě – spíše položkou k vyúčtování a na účetní položky se nikdo nikdy dvakrát moc neusmívá. Takže co se nestačí dojednat do podpisu smlouvy, to už později nemá moc smysl uhánět.


Dvakrát měř a jednou řež. Kdo moc vybírá, přebere. Kdo rychle platí, dvakrát platí. Lepší vrabec v hrsti než holub na střeše. Ber, dokud dávám. Ráno moudřejší večera.

No a teď už jen vybrat si to správné přísloví ;)



Komentáře:

Jméno:*
E-mail:
WWW:
Text:*
 
nugeta, 21. září 2010, 14:24

Myslím, že ani tak nezávisí, podle jakýho zákoníku, ale kde. Většinou je to tak, že firmy prodávají podle obchodního, jedinci podle občanského. Jenže když člověk narazí na podvodníka, tak je v podstatě jedno, jaký druh papíru má v ruce. Ten papír ještě nikdy nikomu nepomohl.

Radim, 26. září 2010, 23:50

Zákon skutečně neurčuje, podle kterého zákoníku smlouva musí být uzavřena. Proto se zmínka o právní normě, kterou se smlouva řídí, zpravidla přímo uvádí. Jinak by to ani nemělo význam.

Podvodník je podvodník a nenaletět mu je umění. Nicméně platí, že co je psáno, to je dáno a je-li i podepsáno, těžko to kdo komu odpáře.. :)