
|
Zvečera kroky v stínu nebe nesly se zvolna vedle sebe, vložila paži v jeho rámě, přimknul se blíže ke své dámě a město zjihlo v úctě k citu, ve vůni větru, v lampách svitu, v čarovných očích svůdná zář, vlahých rtů vábí - svatozář, splynuly v jedno jejich tváře s vyznáním lásky bez oltáře. |
