Úvod 
- 6 -
<<< obsah >>>
Strom
|
Strom. Jenž jistě má své kořeny v mlhavém víru vzpomínek, když v letokruzích usnul čas a v jantaru též krása ztuhla, odhalen, změněn v nábytek a zcivilizován jak žita klas přirozeností, jež kamsi uhla, snad jako já, snad rovněž spí v nutnosti sloužit bez oděrky, ač jeho život byl jich pln. Ne jako já, on snad ví a v někdejším lesku od sekerky, co splašil hlouček tichých srn, on nezapomněl, on snad ví, jak nádherné má kořeny. |
