
|
Přijdeš už dnes, má inspirace? Já někdy čekám do rána. Ty umíš trápit, propána! Ne nadarmo máš ženské jméno. Vím, vstoupíš bez klepání. A dřív než spolu půjdem spát, s magií slov si budem hrát u stolu dávno prostřeného. Vpadnul sem večer, už se smráká, zas vypijeme napůl číš, Tys vždycky zvána, vždyť to víš. Teď chvíli nechám rozsvíceno.. |
