Všehochuť

Každé dítě si zpočátku vytváří svou vlastní řeč, jakousi „mimínštinu“, která se postupně přetváří v normální řeč dospělou. Malý slovníček mimínštiny našich dětí jsme mohli připravit i my:

Několik básniček z doby, kdy byl čas zastavit se a zamyslet. Vstoupit na hlavní stránku je možno zde.

Patrik s kámošem, kterak se běsníce na mašině řítí jakýmsi padlým velkoměstem..

• Duke Nukem - legendární postava počítačových her, kterou jsme kdysi v počátcích komerčního rozmachu „PéCéček“ s Lenkou proháněli multiplayerem v PC hernách. Z nostalgie jsme si před léty pořídili jeho konzolový klon a Duke se navzdory našemu (čím dál ledabylejšímu) ukrývání záhy stal Patrikovou nesmírně oblíbenou postavou.

Umělecká dílka našich dětí jsou další věcí, kterou by podle nás bylo škoda nechat si pro sebe.

Patrik nemá příliš v oblibě kreslení a malování, zato se mu docela dost zalíbilo modelování z terakoty v rámci keramiky v MŠ. Výborné je, že vždy na další keramice dostanou děti své tvůrčí počiny zpět vypálené a mohou si je odnést domů. Kromě toho, že Páťu zejména hnětení hlíny baví, se mu lecos i pěkně podařilo:

První větší malovaný výtvor z února 2006.

Slunce, moře, písek a nějaká ta loď - jedno z nejoblíbenějších témat našich dětí.

Obrázek dortu doplněný náznakem receptury ještě z předškolního období.

Vytvořeno barvama na sklo, mamča udělala kontury, Patrik vybarvil.

Taktéž barvy na sklo, stejně jako v předchozím případě se Páťa postaral o kolorování.

První výtvor z keramiky při mateřské školce. Kvůli keramice chodíval do školky Patrik rád.

Předmikulášký výrobek - zvoneček čert. Prý aby na Mikuláše rychle přišel a strčil Páťu do pytle.

Umělecky podané rybičky.

Pěkně vypečený beránek. Tedy pardon... Vypálený.

Číča jako poslední věcička vytvořená v mateřině - příště už jen v rámci zájmového kroužku.

Lucka modeluje taky hodně ráda, ovšem prozatím pouze z modelíny. Narozdíl od Patrika však se zaujetím maluje, překvapilo nás, jak obratně a na svůj věk s dobře uvolněným zápěstím drží štětec a vede ho po papíře:

Abstraktní dílo s názvem „Klubíčka“. Vytvořeno technikou prstových barev.

Když prsty nestačí, otisknou se celé dlaně.

Papírová koláž oblíbeného tvora. Maminka udělala motýla, Lucinka ho ozdobila.

Tady Lucka několika málo tahy znázornila korunu, kmen a plody. Náznak prý předčí přeplácanost ;o)

Totožné, tentokrát propracovanější téma, znovu s oblíbeným motýlem.

A zase abstrakce. Dialekticky se zde střídá mírnost i vášeň. Vášeň ovšem převládá..

Mozaika ze zažehlených korálků.

A ještě jednou mozaika, chce to trpělivost, ale výsledek za to stojí.

Pro pobavení jsem tady umístil několik lehce zmanipulovaných fotek, které nás zachycují v poněkud neznámém světle. Ač možná budeš pochybovat, nespeť se, jsme to opravdu my.

Lenka se mě po zhlédnutí fotek optala, zda jsem si povšiml, že tvoříme značně nerovný pár. Přisvědčil jsem, že ano, že ona je vysokoškolačka, kdežto já jsem plebejec a tudíž si to kompenzuju ;o). To berte rovněž jako něco pro zasmání.